Lahůdky z Kauflandu jíst opravdu nechceš

Pokud občas nakupujete u obslužných pultů v obchodních marketech, možná by vás mohl zajímat tento článek, který ukazuje, jak to v tzv. oddělení lahůdek běžně chodí. Já mám přímou zaměstnaneckou zkušenost z jednoho takového, ale nejen od známých vím, že je to ve všech úplně stejné.

Prostor pro Váš odkaz

Tři měsíce jsem pracovala ve velkoobchodním řetězci v oddělení lahůdek, tzn. jako obsluha u pultových pochutin, což jsou všelijaké saláty, salámy, pomazánky, sýry a drobné ryby. Tuto práci jsem nikdy nedělala, ale přijala ji jako nutné východisko z půlročního zabřednutí na úřadu práce a tedy, jelikož nevydržím jen tak sedět a nic nedělat, jako dočasné východisko z finanční nouze. To, že u takovýchto prodejů dostanu většinou salámy oschlé a saláty upatlané, jsem věděla už před tím, nicméně čas od času neodolala a při zhlédnutí, že daný výrobek vypadá v pořádku, ráda jsem si něco dobrého koupila. Teď už však vím, že to, co vypadá v pořádku, takové být vůbec nemusí… A o tom bych se s vámi chtěla prostřednictvím tohoto článku podělit. Protože to, co jsem za tu krátkou dobu viděla a zažila, by mělo každého zákazníka od nákupu u obslužných pultů nadobro odradit.

Třeba se nedozvíte nic nového, možná to znáte a nevadí vám to. Možná jste ale o následujících bodech nevěděli a mysleli si, že Váš oblíbený market dělá vše jen pro vaše dobro. Tomu tak ale není.

1. Obsluha sice vždy nosí na rukách rukavice, nicméně to, že jednou v nich sáhne na upatlanou lžíci z rybího salátu a hned na to na salám, asi moc hygienické a voňavé nebude.

Při nástupu jsem neslyšela žádné pravidlo, kolikrát za den a kdy by se měly rukavice měnit. Stačilo používat suché papírové utěrky, kterými se utíralo všechno. Na čistotu dejme tomu dobrý, ale co ten zápach? On se třeba ztratí? Při takovém důrazu na hygienu, která se nám omílala pořád dokola, jsem se tomu divila.

Teprve poté, co byla nahlášena kontrola z hygieny, jsem se dozvěděla o povinnosti měnit si rukavice alespoň 2x za směnu. Na následujícím školení se zase ukázalo, že by se měly měnit vždy, když se z uzenin přechází na saláty či sýry a naopak. Je to sice logické, ale v praxi nereálné. Když jsou akce a „kilometrové“ fronty, na nějaké rukavice rozhodně není čas, to by vás zákazníci ukamenovali.

2. To, že každá lahůdka má svou misku, je sice hezké, ale když vidíte mrkvový salát těsně vedle rybího, je skoro jisté, že při nabírání nebo doplňování se část jednoho dostane i do druhého.

To se mi stalo tolikrát a i když se snažíte ty nadbytečné kousky vyndat, vždycky tam něco zůstane. Dávat vedle sebe příbuzné pochutiny, nebo je nějak víc od sebe oddělit, ale asi ještě nikoho nenapadlo.

3. Při každém doplňování by se měla miska z pultu vyndat a pak plná vrátit. Při dlouhé frontě se to však prostě nestíhá a tak se doplňuje přímo do pultu. Opatlané pak může být úplně všechno. Správně by se měly salátové, pomazánkové a rybí pochutiny často přendávat do čistých misek, často se to ale nedělá.

4. Saláty a pomazánky rychle osychají, proto se čas od času promíchávají, aby oschlé části byly dole a nebyly tedy vidět. Někdy to poznáte, když se podíváte na okraj misky, kde se to špatně míchá a tedy oschlé zůstane. Když obsluha nestíhá, je možné vidět oschlý salát celý.

Bohužel je časté, že i když je tato skutečnost až do očí bijící, zákazník stejně jde a daný výrobek si koupí.

5. Do velkých (dlouhých) misek se čerstvější salát či pomazánka dává do části dál od obsluhy, aby se nejdřív vybralo to starší. Stejné platí i pro sloupky se salámy a párky.

6. Když si váš vyhlídnutý salám či sýr nevezme zákazník přímo před vámi, můžete si být jisti, že první dvě kolečka ve sloupku budou oschlá.

7. Každé ráno se uzeniny v pultu prochází, aby se oschlé, zkažené a oslizlé kousky vyhodily. Do koše však jdou jen ty zkažené, oslizlé se otřou, oschlé omastí kouskem slaniny a vrátí zpět do pultu.

Při tomhle zážitku se mi opravdu zvedal žaludek. Začala jsem vyhazovat vrchní řadu oschlých a spodní řadu oslizlých klobás, když se mě vedoucí zeptala, proč to. Říkám, že je to špatné, lehce nasmrádlé a že tohle bych si tedy určitě nekoupila. Na to mi bylo řečeno, že ona by si nekoupila 75 % toho, co je v pultu, ale že takovou ztrátu si nemůžou dovolit. Samozřejmě že kvůli prodělku a menší výplatě, jež už tak je dost zoufalá. Oslizlé klobásy jsem tedy musela otřít a vrátit zpátky a ty oschlé posléze nakrájet na kolečka a nabízet lidem jako ochutnávku „kilometrovédobré“ klobásy (která je potřeba rychle prodat). Ochutnávat se zpravidla dávají zbytky určené k vyhazovu či před expirací.

Oschlých a zkrabacených točeňáků, párků a klobás se nechává mraky. Někdy mě opravdu hanba fackovala, že tohle někomu můžu nabízet. Když jsem ale viděla, že lidé tyto oschlotiny chtějí a nakupují je jako blázen (musí přece z druhé strany pultu vidět to stejné co já), říkala jsem si: když to chtějí… Nejhorší bylo, když přišli rodiče s dětmi a začali na svoje ratolesti: „Dáš si páreček? Dáš si salámek?“ Snažila jsem se aspoň pro ta děcka vybírat něco lepšího, když už ti rodiče měli evidentně místo mozků salám.

8. Když se nějaká lahůdka načne a nedá se celá do pultu, zbytek se označí časovým údajem – den a hodina otevření plus den, kdy se má nejdéle spotřebovat. Pokud tato doba uplyne a lahůdka se stále povaluje v chladnici, časový se údaj se jen přelepí novým, lépe vyhovujícím.

9. Prošlé sýry se běžně přebalují a též označí novým datem spotřeby. Na načnutých paštikách, načnutých a předkrájených salámech se mění data každý den.

10. Není to pravidlem, ale akční ceny bývají důsledkem prcházejícího zboží. Pokud se v pultu objeví neplánovaná akce, která není uvedena v letáku několik dní dopředu, jedná se většinou o lahůdky s procházející nebo už prošlou dobou spotřeby. Není nikdo, kdo by to kontroloval a úřady už vůbec ne.

 

Sálámy a šunky

Chtějme kvalitu

V dnešní době jedové, jak ji trefně nazvali autoři stejnojmenné knihy prof. Strunecká a prof. Patočka, je opravdu těžké narazit na kvalitní potravinové výrobky. Skoro všechny obsahují chemicky-uměle vytvořené, ve většině případů zdraví škodlivé látky označované jako emulgátory – éčka (dle („E“)vropské legislativy, která každý emulgátor označila číselným kódem). Jsou to různé stabilizátory, konzervanty, látky zvýrazňující chuť a vůni, barviva atd., které by v jídle vůbec nemusely a neměly být. Jde jen o to, aby výrobci potraviny levně, jednoduše a trvanlivě vyrobili a draze prodali. Je sice hezké, že jistý salám obsahuje 95 % masa, ale když je v něm i několik škodlivých éček, kvalitní výrobek to rozhodně není. Ale o tom tento článek není, jen jsem chtěla uvést pojem „kvalitní“ na pravou míru.

Když tedy pominu složení potravin v obslužných pultech, opravdu se divím tomu, že na mě za dobu mého působení za pultem nikdo nenaběhl, že jsem mu prodala něco špatného. To, co jsem občas brala do ruky a dávala zákazníkovi, bych hodila maximálně tak psovi. A jelikož mám svého psa ráda, tak ani tomu ne. Nejhůře jsou na tom měkké klobásy a ty druhy párkovin a točených salámů, které nejdou moc na odbyt. Jak jsem již psala, bývají úplně oschlé až zkrabacené. Dále rybí saláty, které neobsahují moc šťávy či oleje, obsahují často ztvrdlé kousky. U sušených šunek se mi několikrát stalo, že jsem na nich objevila kolečka plísně a to přímo před zákazníkem… Prostě je toho hodně, co by se mělo změnit. A musíme začít my, koncoví spotřebitelé, s tím něco dělat – stěžovat si či to vůbec nekupovat.

Už jsem se setkala s tím, že zákazník chtěl nakrájet salám před očima, anebo si přál nabrat salát přímo z původního obalu. Někdo se ptá i na složení salátů, paštik, na procentuální zastoupení masa v salámech. Lidi, naučme se alespoň tohle. Nestěžujme si, že máme málo peněz (stejně ty naše plné košíky ukazují opak), ale kupujme pouze kvalitní produkty a hlavně pouze ty, které opravdu potřebujeme. O našem prvenství v rakovině tlustého střeva snad víte…

Když už ale máte potřebu si něco z lahůdek koupit, volte raději vakuovaný způsob z regálů. Takto zavřený vám daný výrobek vydrží déle, neoschne a má alespoň nějakou nejzákladnější kvalitu.
 

Malá rada závěrem

Místo stání v nekonečných frontách u pultů a rozčilování se nad výmysly před vámi stojících zákazníků či „neschopností“ obsluhy kmitat dvakrát tak rychleji místo divení se doma nad tím, že mezi pěknými kousky salámu máte jako bonus i několik oschlých, anebo že se mezi mrkvovým salátem povaluje navíc i kousek matjesů, popř. že vám druhý den nakoupené jídlo zapáchá místo toho, abyste podporovali velkopodniky vyrábějící chemikáliemi prošpikované, zdraví škodlivé pochutiny, udělejte jedno: kupte si příslušné, alespoň trochu kvalitnější suroviny, na které máte právě chuť, a věnujte 10 minut svého času přípravě vlastního salátu či pomazánky. Když neuvidíte jeden díl Kriminálky XY, Ulice nebo Ordinace v růžové zahradě, svět se nezboří, chleba levnější nebude a ani v seriálu vám nic neuteče. Za to ale budete vědět, že jste udělali něco pro sebe, že vámi vytvořené jídlo není tak špatné, je čerstvé a že vám vlastně chutná o moc více než obvykle.

Pro ty, kteří neví jak začít, uvádím tři klasické recepty na chutné pomazánky. V lednici vydrží 2-3 dny a to i bez chemických konzervantů.

Rybí pomazánka: Rybičky či tuňák v oleji či vlastní šťávě, kousek másla, trocha majolky, nakrájený pórek, špetka soli. Doba přípravy: cca 5 minut.

Vajíčková pomazánka: Nastrouhaná uvařená vajíčka, tavený sýr, trocha majolky, nakrájený pórek či paprika, špetka soli. Doba přípravy i s uvařením vajíček: cca 15 minut.

Salámová pomazánka s názvem Sloní žrádlo: 2 lžíce rajčatového protlaku, 2 lžíce hořčice, 1 lžíce oleje a lžičku cukru smícháme a na pánvi prohřejeme, pak tuto směs vlijeme do 30 – 40 dkg nahrubo nastrouhaného měkkého salámu, přidáme majolku a čili koření, osolíme a zamícháme. Doba přípravy: cca 15 minut.
 

Dobrou chuť.
 

Revize článku

31.01.2021: Kontrola a drobná korektura textu

 

Příspěvek na nezávislou žurnalistiku

Martina Koťarová
Sledujte nás
Do jaké míry souzníte s článkem?

Martina Koťarová

je zejména korektorka, matematička a amatérská fotografka. Má ráda děti, faunu a zkrátka vše živé. Jejím přáním a snem je nastolení takové společnosti, ve které bude panovat porozumění, úcta jednoho k druhému, respekt k přírodě a zdravé sebevědomí, čemuž se nejvíce podobá Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích prezentovaná Hnutím Zeitgeist.

1 Komentář
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Martin Mojmír
Admin
1 rok před

Tento článek je staršího data, nejen z důvodu ochrany před internetovým spamem byla zdejší (možnost) diskuze k němu již uzavřena. Pokud byste však přes to měli k článku (další) dotaz či se cítili potřebu jinak vyjádřit, můžete se obrátit na naše fórum ZDE. Děkujeme za pochopení!