Covid je realita, přetížené nemocnice jsou realita, těžké případy a mrtví jsou realita. A blbci jsou realita…

Od úterý do pátku jsem pomáhal jako dobrovolník v trutnovské nemocnici. Náš okres je bohužel poslední týdny nejvíc covidem zasaženým okresem v republice a naše nemocnice patří mezi ty nejvíc přetížené. 🙁 I když tomu někteří online diskutéři stále nevěří.

Prostor pro Váš odkaz

Zareagoval jsem na výzvu ze dvou důvodů. Chtěl jsem pomoci a zároveň i vidět reálnou situaci na vlastní oči. První den jsem pomáhal na IT oddělení a další tři dny pak na oddělení mikrobiologie, kde mimo jiné zpracovávají PCR testy. Pomáhal jsem primárně s administrativou a mechanickou prací. Ale i přes to jsem zažil několik silných situací.

První den jsme na IT prováděli kontrolu reportu, kdy se do státního systému zasílají z nemocnice přehledy o stavech covidových pacientů. Bohužel se zatím nepodařilo propojit nemocniční systém se státním, takže se stavy musí zadávat dvakrát (do dvou systémů). Byl jsem připojen ke státnímu systému, hlásil, co tam již je a kontrolovali jsme, zda to odpovídá tomu, co je v nemocničním systému. Na začátku jsem to bral jen jako byrokratickou nutnost. Nahlas číslo, proveď kontrolu a pokračuj k dalšímu pacientovi. První číslo, propuštěn domů, v systému správně. Druhé číslo, těžký stav pokračuje, v systému správně. Třetí číslo, těžký stav, přeložen do Hradce, v systému je… a tak dále. Najednou desáté číslo v systému nebylo. Takže jsem nahlásil, že tento jeden chybí. Paní, se kterou jsme to zpracovávali, provedla kontrolu v nemocničním systému. „Ten pán zemřel,” sdělila. Uff. V tu chvíli mi docvaklo, že nedělám jen administrativu, ale počítám i reálné mrtvé z Trutnovska. A z těch čtyřiceti covidových kontrolovaných ještě další dva, jeden v mém věku. 🙁

Druhý den jsem na oddělení mikrobiologie dostal jeden z úkolů, abych přerovnal zhruba 500 zkumavek s testovanými vzorky, které se den předtím nabraly od lidí, kteří přišli na PCR testy. Zkumavky s pozitivními testy se totiž dají do ledničky a uchovávají se další týden, kdyby byly třeba pro další zkoumání. Ty negativní se mohou vyhodit. Takže jsem usedl, dostal papíry se čtyřmístnými kódy, kde byly vyznačené ty pozitivní, a podle kódů na zkumavkách je začal porovnávat a rozdělovat. 3078 pozitivní, doleva. 3079 negativní, doprava. 4545 negativní, doprava atd. Z těch pěti stovek úterních vzorků bylo 198 pozitivních. Tedy 40 %. Mezi nimi desítky lidí s ročníkem 1955 a nižším. A opět, z počáteční administrativy se stala tvrdá realita. Z těch desítek lidí jich velká část skončí v následujících dnech ve vedlejším baráku na covid lůžku. A o pár dní později budou některé z nich zadávat do státního systému do statistiky úmrtí.

Celou situaci v nemocnici mi pak dokreslil pan ředitel Procházka, který mě v pátek už ne jako brigádníka, ale tentokrát jako poslance provedl nemocnicí. Ortopedie de facto zastavena, interna z velké části předělána na covid. V nemocnici celkem tři velká covidová oddělení. Přišlo mi, že skoro v každé budově se řeší covid. Doktorky z rehabilitace a dalších oddělení pomáhají na covid JIPce. Některé pacienty s těžkými průběhem už posílají do jiných nemocnic, protože prostě není místo. V únoru by se měla spustit po půlroční pauze porodnice, ale pokud bude situace s covidem u nás v Trutnově pokračovat, tak otevřít nepůjde, protože personál porodnice pomáhá na covidových odděleních. Přesčasů ohromné množství, drtivá většina lidí unavených, utavených, dobrá nálada se často udržuje už jen silou vůle. Je toho moc a trvá to dlouho. Nakonec přišla jedna prosba na politika. „Pokud se bude rozhodovat, zda otevřít sjezdovky, udělejte to prosím jako ve Švýcarsku. Tedy aby nejbližší nemocnice řekla, zda má, nebo nemá kapacity pro úrazy lyžařů. A otevřít jen ta lyžařská střediska, kde budou mít nemocnice kapacity. Protože my ještě minimálně 14 dní nebudeme schopni lyžaře brát.” I to mi situaci dokreslilo. Byl to vlastně i apel, aby na sebe lidi dávali víc pozor a zbytečně na lyžích či jinak neriskovali.

No, silné to bylo. Celý týden. A to jsem byl vlastně jen v pozadí a ne v první linii přímo u nejtěžších případů. Občas jsem zaslechl i naštvanost na lidi, kteří to popírají a neberou to vážně. „Ať nám sem jdou pomoc.” „Ráda se s nimi na víkend vystřídám, abych si odpočinula.” „Ať se přijdou kouknout a přesvědčit.” „Až když u nás leží, tak přiznávají, že tomu nevěřili.”

Zrovna včera se ve skupině Trutnováci vedla diskuze o přetíženosti nemocnice a někteří psali, že to je lež. 🙄 Hele, můžeme být naštvaní na některá opatření vlády, blbou komunikaci, nedostatečnou vládní pomoc… a klidně i na opozici. Ale covid je realita, přetížené nemocnice jsou realita, těžké případy a mrtví jsou realita.

Příspěvek na nezávislou žurnalistiku
 

Použité zdroje

Text: Martin Jiránek, Facebook

Odebírat
Možnosti upozorňování:
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře