Kdy a proč jsem si vybrala zdraví, soucit, empatii a rozum

Mnoha lidem leží naše přirozená strava, někým nazývaná veganství, v žaludku, neboť jim boří jejich pokrytecké přesvědčení, že zvíře je pouze chutná věc určená k jídlu, bez které by nejspíše zemřeli hlady.

Prostor pro Váš odkaz
Komerční banner 770x100px (pro více informací, jak na DuchDoby.CZ inzerovat, klikněte SEM)

Já je chápu, protože sama jsem byla vychovávaná argumenty rodičů, školy, doktorů a televize, že maso je pro mne důležité, zdravé, že mi dává sílu a podobně. Že mléko je pro mne důležité, zdravé, že mi dává vápník a tak dále. Od malička nám je vtloukáno do hlavy, že zvířátka žijí na krásných farmách či statcích, kde se o ně farmáři krásně starají a ona nám za to dávají krásné a zdravé maso, mléko, vajíčka, vlnu a další produkty. Bohužel nám rodiče opět lžou, ať už vědomě, či nevědomě, nic z toho totiž není pravda.

Maso a mléko zdravé není. Zvířátka nežijí v krásných farmách na louce a sluníčku, jak se nám dětské knížky, líbivé reklamy a obaly produktů snaží namluvit a vůbec nám své maso, mléko ani vajíčka nedávají. Zvířátka žijí v přeplněných, uzavřených halách, v maličkých kotcích či klecích, aniž by kdy viděla slunce nebo se proběhla po louce. Jsou týrána, znetvořována a zabíjena jen pro to, že nám kdysi někdo namluvil, že maso a mléko je zdravé a že nám zvířátka všechno dávají dobrovolně a ráda. Že je to jejich účel. Ne, toto skutečně není jejich účel a kromě toho to není ani v našem zájmu! Ve skutečnosti my zvířátkům maso, mléko a vejce nedobrovolně bereme.

Zvířata na farmě

Na farmě

Kde je napsáno, že nám také „dávají” maso, a obrázek, jak třeba té inteligentní krávě a jejímu telátku podřezávají krk? Kde je psána a vyobrazována dětem realita? Nikde! Toto není v zájmu masného, mlékárenského, farmaceutického a vůbec monetárního průmyslu jako takového. V zájmu je jen maximalizace zisku.
 

Je vaše chuť důležitější než něčí život?

Osobně si myslím, že tohle všechno lidé ví. Jen je pro ně těžké si to připustit. Stále mají zaryté představy, které získali v dětství, maso si nepředstavují jako zvíře, ale jako jídlo, a jsou již tak navyklí na chuť masa, že je těžké si ji odepřít. I pro mne to bylo těžké. Sice jsem díky příteli maso omezovala, ale ta chuť mne stále táhla zpátky k němu. Až když jsem si začala připouštět, že kvůli mé chuti jsou zabíjena a týrána bezbranná a bezmocná živá stvoření, která jsem v dětství měla jako každé dítě tak ráda, teprve pak mi došlo, že to není správné. A že se klidně té dobré chuti (která je mimochodem způsobená kořením, maso samo o sobě dobrou chuť nemá) vzdám, jen aby to zvíře, které se vůbec ničím neprovinilo a které má stejné právo na život jako já, mohlo žít.

A když jsem zanedlouho poté připravovala článek o vitamínu B12, hledala si informace a dozvídala se o dalších šokujících krutostech páchaných na zvířatech, ve vteřině to ve mně udělalo cvak a já věděla, že už si nedám ani to „zázračně zdravé“ mléko ani vejce. Konečně jsem se vymanila ze všech těch lží a pokryteckých pseudoargumentů, které jsem celý život slýchala, reprodukovala a páchala. Konečně jsem pochopila, že žádná bytost si nezaslouží naše zrůdné chování. Je mi dnes ze sebe zle a stydím se za to, že jsem nedokázala prozřít dříve, že jsem za svůj život ignorovala tolik násilí a smrti. Na vlastní oči jsem se dívala, jak mí rodiče zabíjejí kuřata, slepice, králíky, prasata, ryby a další nevinná zvířata, to zfanatizování bylo tak silné, že i když se mi to samozřejmě nelíbilo, i přes to jsem to vždy považovala za normální. Tomu je však již konec.
 

Nechceš zabíjet? Tak neotravuj!

Teď se zase já nelíbím rodičům a dalším členům rodiny včetně skoro celé společnosti, a víte co, je mi to jedno. Nedávno jsem viděla video o tom, že pro člověka stravujícího se pouze rostlinně není těžké změnit jídelníček, ale je pro něj těžké vyrovnat se s vyčítavými pohledy a hloupými narážkami rodičů, kamarádů a ostatních mrtvoložravých lidí. U mě je to ale úplně o něčem jiném. Názory lidí mě nezajímají, nezajímá mě, co si o mně kdo myslí. Zajímají mě fakta. A ta říkají, že to, co dělám já, je to správné. Těžké pro mne je vyrovnat se spíše s hloupostí a ignorací lidí, kteří tuto absurditu a šílenost stále ještě nepochopili a podporují ji. Jak je mi zle ze sebe, je mi zle i z nich. I když se těmto snažím vše vysvětlit a otevřít i jejich oči, setkávám se pouze s jízlivými poznámkami a agresivitou. Je to trochu zvláštní, že ten, kdo nechce zabíjet, je ten špatný. Nejsme agresivním živočišným druhem, agrese nám není vrozená. Agrese nám je vštěpována, agresivitě jsme učeni; stejně tak jako jsme učeni strachu, pokrytectví, alibismu, lžím a dalším (ne)lidsko-společenským nešvarům. Jsme učeni kompatibilitě a zároveň sebedestruktivitě monetárního systému, kterého se účastníme a jsme jeho plně vědomou a plně dobrovolnou součástí.

Samozřejmě bych si přála, aby i mí rodiče a přátelé pochopili, že to, co se nám tento systém dychtící pouze po našem monetárním otroctví snaží namluvit, jsou jen pouhé manipulace a lži. Že živočišné produkty škodí našemu zdraví a jejich výroba i zdraví Země; že toho nesmyslného krveprolití bylo a je na světě již dost, že i zvířata mají právo na plnohodnotný, důstojný život. Vzhledem k tomu, že mi stále dělá problémy o daném mluvit bez slz v očích, napadlo mne vytvořit nejen pro rodiče krátkou prezentaci, která objasňuje mé důvody a zároveň přibližuje tuto problematiku. I když jsem se snažila popsat jen základní věci, vznikla z toho nakonec prezentace trochu rozsáhlejší. Těch důležitých informací je tolik, že nejde uvést všechny. Je to studium na dlouhou dobu. Prezentací je mohu jen nakopnout, zbytek je už na nich. Ostatně tak je to s veškerým konstruktivním (sebe)vzděláváním.
 

Apel na rodiče

Tuto prezentaci bych také chtěla věnovat všem rodičům, kteří živočišné produkty nutí svým malým dětem. Ano, já vím, že Vám rodiče dělali to samé. To ale neznamená, že je to správné a že to za trest musíte dělat svým dětem. Vždyť stačí Vaše děti občas poslouchat a respektovat jejich vlastní rozhodnutí. Navíc tím posílíte jejich uvědomění sama sebe a vědomí svobodné vůle, což je v dnešní otrokářské společnosti nadmíru důležité.

Mám dva malé synovce a občas se přichomýtnu k jejich stravovací výchově od jejich a mých rodičů. Můj bratr například bravurně mladšího syna zmanipuloval po té, co mu syn negativně odpověděl na otázku, zda bude papat rybičku plovoucí ve vaně, tím, že slovo rybičku nahradil slovem masíčko, na což již syn odpověděl kladně. V dalším případě starší syn odmítl jíst maso, protože mu nechutná. Samozřejmě ho všichni začali přesvědčovat, jak je maso zdravé a že ho jíst musí. Dokonce i mladší syn (v této věci již zmanipulovaný tříletý kluk) ihned prohlásil, že on bude mít z masa svaly a starší bratr ne. Tyto dva případy stačí a mluví za vše, nemyslíte?

Člověk totiž ve své přirozenosti zabíjet zvířata nechce a maso mu navíc ani nechutná. Bohužel jsme s bratrem spíše známí než kamarádi, takže nikdy nemám odvahu zasáhnout a na dané téma s ním diskutovat, protože vím, že by to ode mne vzal jako poučování, načež by se do mě pustili i ostatní členové rodiny. Navíc když vidím ty haldy cukru, co děti za ten společný víkend sní, ty jedovaté salámy a šunky, co mají denně na talíři, chápu z toho, že se bratr o zdraví svých dětí (stejně tak jako o své vlastní) bohužel vůbec nezajímá. Není to ale jen on, přehlížejí to k mému zklamání i všichni ostatní. Když jsem nedávno viděla jednu známou, jak do svého ani ne ročního synka cpe pribináček ohřátý v mikrovlnce, bylo mi z toho špatně. Nejen toto je příklad bravurně fungující manipulace.
 

Antibiotická vsuvka

Někteří z vás jistě znají a sledují pořad A DOST!, ve kterém nám Honza Tuna objasňuje pomocí testů kvalitu prodávaných potravin, produktů a služeb. Jeden z jeho posledních dílů s názvem Smrtící antibiotika odhaluje, že se vůči antibiotikům pomalu stáváme rezistentními z důvodu lékaři předepisovanými antibiotiky již úplně na všechno, i na obyčejné nachlazení. Vzhledem k tomu, že jsem při tvorbě dané prezentace narazila také na informace o používání antibiotik v živočišné výrobě (diplomová práce studentky Masarykovy univerzity v Brně – viz. Použité zdroje), mohu informace od Honzy trochu rozšířit citací z předmětné diplomové práce.

„Zřejmě nejzávažnější problém představuje nadměrné používání antibiotik zvířatům, přičemž většina těchto antibiotik jsou téhož druhu, jako ta, která jsou používána pro léčbu lidí” (Young a kol., 1999).

„Zbytky antibiotik v mase a mléčných výrobcích by mohly vést k rozvoji antibiotické rezistence bakterií v lidském organismu, a tím ke snížení účinnosti antibiotik používaných k léčbě onemocnění u lidí” (Food Ethics Council, 1999). Podle Poradního výboru pro mikrobiologickou bezpečnost potravin má „…podávání antibiotik zvířatům za následek vznik některých rezistentních bakterií infikujících člověka”. Výbor je rovněž přesvědčen, že „podávání antibiotik zvířatům je důvodem objevení se některých rezistentních bakterií, které infikují člověka. Celý problém navíc zhoršuje pravděpodobnost, že rezistentní bakterie přenesou genetické části ze zvířete na člověka, které svou odolnost propůjčí dalším bakteriím, patogenním pro člověka” (Advisory Committee on Microbiological Safety of Food, 1999).

 

Prezentace

Danou prezentaci poskytuji i vám (ZDE). Sepsala jsem veřejně známé věci, které lidé jen nechtějí vidět. Několik zdrojů uvádím níže, některé jsou přímo v prezentaci, ve věci zacházení se zvířaty stačí, když si pustíte jakékoliv záběry z velkochovů a jatek. Pokud byste chtěli upřesnit cokoliv dalšího, napište do diskuze.
 

Použité zdroje

Text: cs.wikipedia.org, DuchDoby.CZ, is.muni.cz (záloha), zakonyprolidi.cz
Foto: prilezitostkezmene.blogspot.cz

Martina Koťarová

je zejména korektorka, matematička a amatérská fotografka. Má ráda děti, faunu a zkrátka vše živé. Jejím přáním a snem je nastolení takové společnosti, ve které bude panovat porozumění, úcta jednoho k druhému, respekt k přírodě a zdravé sebevědomí, čemuž se nejvíce podobá Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích prezentovaná Hnutím Zeitgeist.

Odebírat
Možnosti upozorňování:
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře